Počátek vilové kolonie v Černých Polích

Počátek stavební činnosti ve svahu nad dnešním parkem Lužánky spadá do období 2. poloviny 19. století, kdy hospodářský rozvoj Brna doprovázela stavební a urbanistická expanze. Již v půlce století započalo systematické odstraňování městského opevnění svírající městské centrum následované plánem na rozšíření města. Téměř současně s projektováním městské okružní třídy započala výstavba první vilové kolonie v Černých polích, která se stala první v Brně a jednou z prvních ve Střední Evropě. Do té doby byl Černopolský svah, zvaný jako Belvedere, volným pokračováním Lužáneckého parku s přilehlými soukromými zahradami. Měl charakter rekreační oblasti za městem, zároveň však byl chůzí dostupný z centra. Podobné lokality se staly atraktivní pro zámožné obyvatele z řad inteligence a průmyslníků, kteří si v podobných místech nechali zbudovat příměstské vily ke krátkodobému sezónnímu pobytu, později však k trvalému bydlení na prestižní adrese a v klidné části města.

Po architektonické stránce se u novostaveb stala vzorem nedaleká Vídeň. Převažoval tedy historismus, zvláště neorenesance, kterou až na konci století vystřídala secese a typ anglického venkovského sídla „cottage“. Nejinak tomu bylo u první vilové kolonie v Brně, která začala vznikat v roce 1860 mezi ulicemi Huttergasse (dnes Drobného) a Schwarzfeldgasse (dnes Černopolní). Podle urbanistického plánu Heinricha Ferstela ji navrhl městský architekt a stavitel Josef Arnold (1824 – 1884) a jednotlivé stavby lze vidět zakreslené a částečně popsané na městských mapách z roku 1868 nebo 1871.

První realizovanou stavbou se stala vila Karla Kaisera (1860) na Huttergasse 30 (dnes Černopolní 39) na samém vrcholu svahu. Na původním Arnoldově plánu je projektována jako jednopatrová třítaktová stavba s důrazem na symetrickou dispozici o čtyřech prostorných místnostech s kuchyní. Dům byl orientován jihozápadně do zahrady spolu s verandou s romantizujícím loubím. Dnes má dům podobu z let 1897–1898, kdy ji nechal rozšířit a upravit stavitel Josef Jelinek. Ten také nechal přistavět výraznou schodišťovou věž.

Další dvě vily vznikly v roce 1862 vedle sebe uprostřed úzkých parcel ponořené do zeleně. Jednalo se o vlastní vilu Josefa Arnolda na Huttergasse 38 (dnes Drobného 26), o které pojednáme v samostatném článku, a o vilu advokáta a pozdějšího starosty Karla Giskry na Huttergasse 40 (dnes Drobného 28). Dispozice, průčelí i prostornost místností jsou analogické s Kaiserovou vilou, liší se pouze zahradní průčelí, kterému vévodila terasa s tříramenným schodištěm. V průběhu historie dům vystřídal mnoho majitelů, kteří na domě i parcele prováděli úpravy. Významným je dnes například dřevěný rekreační domek ve spodní části, který si nechali v roce 1920 navrhnout manželé Beranovi Ernstem Wiesnerem. Jedná se o jeho první brněnskou realizaci vůbec a dnes spolu s vilou slouží Ústavu geoniky AV ČR.

Giskrova vila se stala vzorem pro čtvrtou vilu advokátů Franze a Josefa Adamčíkových z roku 1963 na Huttergasse 42. Byla v podstatě totožná včetně terasy s dřevěnou verandou. Dům také vystřídal mnoho majitelů, dokonce i manželé Franze a Marii Chlebodárovi provozující vyhlášenou varhanickou školu, jejíž ředitelem byl Leoš Janáček. Dům byl bohužel v průběhu 20. století stržen, ale z jakého důvodu není známo. Je možné, že se tak událo po 2. světové válce, kdy dům mohl být poškozen bombardováním, neboť do okolí několik pum dopadlo. Jeden zásah je evidován i pod Arnoldovou vilou, ta však naštěstí poškozena nebyla.

Představuje totiž významný doklad dobového řemesla. Ve vile se dochoval komplex původních prvků i pozdějších úprav z let 1907–1911 včetně dlažby RAKO s ornamentálními motivy, dřevěných parket, oken s ozdobnými mosaznými klikami, štuková stropní výzdoba či dřevěné zdobné schodiště. Významný je však i celý počáteční urbanistický koncept, který v Brně odstartoval oblibu příměstských vilových čtvrtí. Po Černých polích následoval vznik kolonie v Pisárkách a později v Žabovřeskách, ve kterých v meziválečném období vznikly skvosty funkcionalismu.